Inzulínová rezistence: rozpoznejte její příznaky včas

Inzulinová rezistence, ačkoli může být zpočátku nenápadná, ovlivňuje vaše zdraví více, než si myslíte. Jak se projevuje a kdy je třeba zpozornět? Je možné ji vyléčit? Odpovědi na všechny důležité otázky naleznete v článku.

Co je to slinivka břišní?

Slinivka břišní (pankreas) je životně důležitý orgán nacházející se v břišní dutině pod levou stranou bránice. Je poměrně malá, měří 12–16 cm a váží kolem 75 gramů. Ústí do začátku tenkého střeva, konkrétně do jeho části – dvanáctníku – a její vývod je spojen se žlučníkem.

Slinivka se skládá z exokrinní části (s vnější sekrecí), která produkuje trávicí enzymy a pankreatické šťávy pro rozklad tuků, cukrů a bílkovin, a endokrinní části (s vnitřní sekrecí), která je centrem produkce hormonů do krevního oběhu.

Hormony jsou produkovány shluky buněk slinivky, které se nazývají Langerhansovy ostrůvky. Obsahují čtyři základní typy buněk produkujících hormony:

alfa buňky – glukagon (působí proti účinkům inzulinu),
beta buňky – inzulin (snižuje a reguluje hladinu glukózy v krvi),
delta buňky – somatostatin (inhibuje trávicí a hormonální procesy),
gama buňky – pankreatický polypeptid (funkce není zcela známá).

Největší podíl mají beta buňky, které pokrývají celý Langerhansův ostrůvek a tvoří 70–80 % jeho objemu.

Inzulin je důležitý hormon, který reguluje hladinu cukru v krvi. Umožňuje glukóze proniknout do buněk, kde se přeměňuje na energii. Jeho funkce je také důležitá při rozkladu tuků nebo bílkovin na energii.

Co způsobuje inzulinovú rezistenci?

Ve zdravém organismu se strava rozkládá na cukr (glukózu), který je hlavním zdrojem energie pro tělo. Glukóza vstupuje do krevního oběhu, což signalizuje beta buňkám slinivky, aby uvolnily inzulin. Tento hormon pomáhá glukóze vstoupit do buněk, kde se využívá jako energie. Když glukóza vstoupí do buněk, její hladina v krvi klesá, což dává impulz slinivce, aby inzulin přestala produkovat.

Pokud tento proces nefunguje správně, buňky (zejména svalové, tukové a jaterní) na inzulin nereagují dostatečně a nemohou glukózu absorbovat. Ta se pak hromadí v krvi.

Slinivka na tuto situaci reaguje zvýšenou produkcí inzulinu, aby glukóza mohla proniknout do buněk. Zvýšená produkce inzulinu může dočasně zajistit, že glukóza do buněk vstoupí a hladina cukru v krvi zůstane v normálních hodnotách. Pokud jsou však buňky dlouhodobě vystaveny vysokým hladinám inzulinu, začínají ztrácet citlivost na jeho účinky a stávají se rezistentními. Hladina glukózy v krvi začne stoupat.

Příznaky inzulinové rezistence

Prvním projevem je náhlý nárůst hmotnosti a zvýšení množství abdominálního tuku v oblasti břicha. Mezi další časté příznaky patří letargie, větší únava, problémy s koncentrací a spánkem. Na krku nebo v podpaží se mohou objevit tmavé skvrny. Také může dojít ke zvýšení hladiny triglyceridů, LDL (špatného) cholesterolu a krevního tlaku.

Inzulinová rezistence vs. cukrovka

Co je to inzulinová rezistence? Jak jsme psali výše, jedná se o metabolické onemocnění, při němž buňky nereagují na inzulin správně a postupem času se vůči němu stávají odolnými. To vede k jeho hromadění a ke zvýšení hladiny glukózy v krvi.

Cukrovka je onemocnění, při kterém jsou hladiny glykémie příliš vysoké, protože slinivka neprodukuje dostatek inzulinu nebo ho tělo neumí efektivně využít.

Hlavní rozdíl spočívá ve funkci. U inzulinové rezistence se tělo snaží tento problém kompenzovat zvýšenou produkcí inzulinu, zatímco u diabetu 2. typu slinivka postupně ztrácí schopnost produkovat dostatečné množství inzulinu. To způsobuje hromadění glukózy v krvi a může vést k rozvoji cukrovky.

Častý problém (také) mladých lidí

Podle statistik se inzulinová rezistence vyskytuje u 15,5–46,5 % dospělých lidí na celém světě.

Studie z roku 2021 provedená na Slovensku analyzovala 2 629 dospívajících ve věku 14–18 let. Výsledky ukázaly, že u 18,6 % z nich se rozvinula inzulinová rezistence. Výrazné rozdíly mezi pohlavími nebyly zaznamenány, naopak se potvrdila její spojitost s nadváhou nebo obezitou a vysokým podílem břišního tuku. Zjistila se také souvislost s nedostatečnou fyzickou aktivitou a nízkou fyzickou zdatností u obou pohlaví. Tyto výsledky jsou alarmující, protože mohou naznačovat brzký výskyt metabolických poruch a zvýšené riziko rozvoje diabetu 2. typu i dalších závažných zdravotních problémů v pozdějším věku.

Faktory, které způsobují inzulinovou rezistenci

Ve většině případů je inzulinová rezistence způsobena kombinací více faktorů, jako jsou:

věk,
genetická predispozice,
nadváha nebo obezita,
nedostatek fyzické aktivity,
nezdravá strava,
kouření,
užívání některých léků,
etnická příslušnost.

Věk

Stárnutí způsobuje pokles svalové hmoty, zvýšení tělesného tuku a zhoršení metabolických funkcí. Účinek inzulinu závisí na jeho produkci a citlivosti buněk v tkáních. V důsledku poklesu množství beta buněk jeho funkce s přibývajícím věkem klesá. Lidé starší 45 let mají vyšší riziko rozvoje onemocnění.

Genetická predispozice

Odhaduje se, že ve 25–40 % případů může být rizikovým faktorem genetika. Rodinná anamnéza zvyšuje pravděpodobnost rozvoje onemocnění, protože genetické faktory mohou ovlivnit způsob, jakým tělo reaguje na inzulin.

Nadváha a obezita

Vědci se domnívají, že primární příčinou inzulinové rezistence je obezita, respektive abdominální tuk v oblasti břicha. Tuková tkáň produkuje hormony a cytokiny, které mohou vyvolat zánětlivé reakce a narušit metabolické procesy, což může ovlivnit citlivost buněk na inzulin. Za rizikový se považuje obvod pasu u mužů nad 102 cm a u žen nad 88 cm.

Nedostatek fyzické aktivity

Nedostatek pohybu snižuje schopnost svalových buněk efektivně využívat glukózu, což vede ke zvýšení hladiny inzulinu a cukru v krvi. Sedavý způsob života také přispívá ke snížení fyzické aktivity. – To následně souvisí s přibíráním na váze, vyšším rizikem obezity a může ovlivnit i rozvoj citlivosti na inzulin. Studie naznačuje, že fyzická nečinnost je přímo spojena s větším množstvím cirkulujících zánětlivých cytokinů.

Výsledky výzkumu z roku 2017 byly podobné. Ukázaly, že nahrazení sedavého způsobu života mírnou až intenzivní fyzickou aktivitou po dobu 30 minut denně je spojeno se snížením koncentrací zánětlivých parametrů, které jsou rizikovým faktorem pro rozvoj zdravotních problémů.

Nezdravá strava

Častá konzumace zpracovaných potravin s vysokým obsahem sacharidů a nasycených tuků je spojena se zvýšenou hladinou glykémie. Tyto potraviny se rychle tráví, což způsobuje prudký nárůst hladiny cukru v krvi. To zvyšuje produkci inzulinu beta buňkami slinivky a časem může vést k jeho nedostatku

Kouření

V závislosti na dávce je kouření nepřímo spojeno se vznikem inzuliínové rezistence. Zvyšuje zánětlivé reakce v těle, poškozuje receptory na buňkách a ovlivňuje metabolismus glukózy, což narušuje schopnost těla efektivně regulovat hladinu cukru v krvi.

Některé léky

Léky včetně kortikosteroidů (skupina hormonálních léků), léků na léčbu krevního tlaku, HIV nebo psychických problémů mohou být rovněž rizikovým faktorem rozvoje inzuliínové rezistence.

Etnická příslušnost

Různé etnické skupiny mohou mít odlišnou genetickou predispozici a metabolické parametry pro rozvoj tohoto onemocnění. Například lidé s předky z Asie či Afriky, Hispánci nebo indiáni mají vyšší riziko inzulinové rezistence a diabetu 2. typu ve srovnání s lidmi evropského původu.

Jak se vyšetřuje?

Toto onemocnění není snadné diagnostikovat, protože neexistují rutinní testy, které by ho mohly přímo potvrdit.

Lékař hodnotí několik faktorů, jako jsou:

zdravotní stav,
rodinná anamnéza,
příznaky,
výsledky testů.

Na zjištění inzulinové rezistence se používají krevní testy, z nichž se diagnostikuje prediabetes nebo cukrovka.

Test na stanovení hladiny glukózy nalačno

Pro dosažení co nejspolehlivějších výsledků je důležité před testem alespoň osm hodin nic nejíst ani nepít. Povolena je pouze čistá voda. Výsledek s hodnotou vyšší než 100 mg/dl je znakem inzulinové rezistence.

Test glykovaného hemoglobinu

Měří průměrnou hladinu cukru v krvi za poslední 2–3 měsíce. Určuje procento glukózy navázané na hemoglobin (bílkovina přenášející kyslík v červených krvinkách). Před tímto testem není zakázáno jíst ani pít.

Výsledky se uvádějí v procentech, přičemž čím vyšší procento, tím vyšší je průměrná hladina glukózy v krvi:

méně než 5,7 % – normální hladina glykovaného hemoglobinu,
5,7–6,4 % – zvýšené množství cukru v krvi,
nad 6,5 % – vysoká koncentrace glukózy spojená s rozvojem inzulinové rezistence.

C-peptidový test

Měří množství inzulinu v těle. Během procesu jeho tvorby slinivka produkuje i bílkovinu C-peptid. Obě látky vstupují do krevního oběhu současně a ve stejném množství. Avšak pouze C-peptid neovlivňuje hladinu glukózy v krvi a zůstává v ní déle než inzulin, takže je jednodušší jej přesně změřit.

Test se může provádět z krve nebo moči. Krevní test je rychlejší a obvykle trvá méně než pět minut. Test z moči se provádí analýzou vzorku za posledních 24 hodin.

Normální výsledek C-peptidového testu se pohybuje v rozmezí od 0,5 ng/ml do 2,0 ng/ml nebo 0,17 nmol/l – 0,83 nmol/l.

Hodnota nižší než 0,5 ng/ml signalizuje nízkou hladinu C-peptidu, tedy i nízkou hladinu cukru v krvi. Pokud jste před odběrem několik hodin nejedli, může být tento stav považován za normální. V opačném případě to znamená diabetes mellitus 1. typu.

Hodnota nad 2,0 ng/ml poukazuje na vysokou koncentraci C-peptidu. Znamená, že tělo produkuje větší množství inzulinu.

Léčba

Doposud nejsou schválené léky na léčbu inzulinové rezistence. Přesto se v některých případech používají antidiabetika, jako jsou metformin a thiazolidindiony, které může předepsat lékař. Jedná se o inzulinové senzibilizátory, které snižují hladinu glukózy v krvi.

Co pomůže vyhnout se inzulinové rezistenci?

U tohoto onemocnění se nelze vyhnout všem rizikovým faktorům. Okolnosti jako věk, rodinná anamnéza nebo etnický původ nelze ovlivnit. Můžete však podniknout kroky ke snížení rezistence na inzulin zaměřením se na příčiny, které změnit lze.

Úprava stravy

Zařaďte do jídelníčku potraviny s nízkým glykemickým indexem, jako jsou celozrnné pečivo, zelenina a luštěniny, které pomalu uvolňují glukózu do krve. Olivový olej, avokádo a ořechy jsou zdroji zdravých tuků, jež mohou pomoci zlepšit citlivost na inzulin. Přidejte také potraviny bohaté na vlákninu, například ovoce s nízkým obsahem cukru, ovesné vločky a bílkoviny, tofu či rostlinné alternativy mléčných výrobků.

Ze stravy byste měli vyloučit rafinované cukry – jsou obsaženy v bílém pečivu, těstovinách a sladkostech –, neboť způsobují rychlé zvýšení hladiny glukózy v krvi. Vyhýbejte se slazeným nápojům, džusům s konzervanty, polotovarům a smaženým nebo tučným jídlům.

Pravidelná fyzická aktivita

Pohyb zvyšuje citlivost svalových buněk na inzulin a umožňuje efektivnější využívání glukózy. Cvičení podporuje spalování tuků, což snižuje množství tuku v oblasti břicha. Do pravidelného režimu zahrňte běh, cyklistiku, plavání nebo rychlou chůzi. Pravidelnou fyzickou aktivitu byste měli provádět alespoň 30 minut denně.

Snížení tělesné hmotnosti

Regulace hmotnosti pomáhá snížit množství abdominálního tuku (v oblasti břicha), což může zlepšit citlivost buněk na inzulin. Toho dosáhnete kombinací zdravé a nutričně vyvážené stravy spolu s pravidelným pohybem.

Omezení kouření

Kouření je mimo jiné jedním z rizikových faktorů vzniku rezistence na inzulin, proto byste ho měli omezit nebo s ním zcela přestat.

Lekářské kontroly

Preventivní prohlídky pomáhají včas odhalit změny v hladinách cukru a inzulinu v krvi. Díky tomu je možné učinit včasná opatření či nasadit léčbu. Pokud se u vás objeví některé z výše uvedených příznaků, měli byste navštívit lékaře a nechat si zkontrolovat svůj zdravotní stav.

Doplňky stravy

Pokud ze stravy nepřijímáte dostatečné množství vitaminů a minerálů, můžete je doplnit pomocí doplňků stravy. Na základě vědeckých studií mohou ke zlepšení příznaků pomoci následující látky.

Hořčík

Hořčík je minerál, který se v organismu podílí na několika důležitých enzymatických reakcích. Studie z roku 2022 zkoumala, zda může pomoci i při regulaci glykémie u pacientů s cukrovkou 2. typu. Účastnilo se jí 42 pacientů, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Po dobu tří měsíců jedna skupina užívala 250 mg hořčíku denně a druhá neužívala žádné vitaminové doplňky.

Výsledky ukázaly, že denní podávání hořčíku zlepšilo hodnotu glykovaného hemoglobinu o 4,3 % a hladinu inzulinu o 21 %. Ačkoli je potřeba účinek hořčíku potvrdit dalšími analýzami, díky množství jeho přínosů pro organismus je vhodné, aby tělo přijímalo dostatečné denní dávky.

Resveratrol

Jedná se o přírodní látku obsaženou v červených hroznech, známou svými antioxidačními vlastnostmi. Starší výzkum se zaměřil na zkoumání jeho účinku na hladinu glukózy v krvi u lidí s cukrovkou 2. typu. Bylo analyzováno 66 lidí, přičemž polovině z nich byl podáván 1 g resveratrolu denně a druhé placebo. Suplementace trvala 45 dní.

Odborníci zjistili, že u lidí užívajících resveratrol se významně snížila hladina glykémie nalačno, hodnota glykovaného hemoglobinu a riziko inzulinové rezistence. Také došlo ke zvýšení HDL (dobrého) cholesterolu ve srovnání s původními hodnotami. Resveratrol může být podle výsledků studií prospěšný pro kontrolu parametrů glykémie u lidí s cukrovkou 2. typu.

Vitamin D

Některé hypotézy tvrdí, že vitamin D může hrát klíčovou roli při inzulinové rezistenci. Vědci zkoumali, zda je tomu skutečně tak. Studie zahrnovala 100 pacientů s cukrovkou 2. typu ve věku 30–70 let. Po dobu osmi týdnů užívali 890 IU vitaminu D denně. Měření parametrů se uskutečnilo před suplementací a po ní.

Výsledky po užívání vitaminu D potvrdily snížení hladiny glukózy v krvi nalačno o 5,2 %, inzulinu o 20 % a zlepšení inzulinové rezistence o 19 %. To naznačuje, že užívání vitaminu D může být prospěšné lidem s diabetem 2. typu.

Dá se inzulinová rezistence vyléčit?

Toto onemocnění nelze zcela vyléčit. Jeho stav se však může zlepšit díky změnám v životním stylu. Základem je úprava stravy, zvýšení fyzické aktivity a naopak snížení tělesné hmotnosti. Po konzultaci s lékařem lze přidat i užívání léků, které mohou upravit citlivost na inzulin a snížit riziko rozvoje diabetu 2. typu.

Komplikace

Pokud se tento stav neléčí, může způsobit další závažné zdravotní problémy.

Diabetes mellitus 2.typu

Inzulinová rezistence je klíčovým faktorem vzniku diabetu 2. typu, protože slinivka musí produkovat stále více inzulinu, což postupně snižuje její funkci a vede ke zvýšené hladině glukózy v krvi.

Onemocnění jater

Může vést k nealkoholické steatóze jater, kdy se v játrech hromadí nadbytečný tuk, a to může postupně způsobit zánět a poškození jaterní tkáně.

Kardiovaskulární onemocnění

Dlouhodobě zvýšená produkce inzulinu a zánětlivé procesy mohou poškodit cévy a vést k ateroskleróze (kornatění tepen v důsledku ukládání tukových látek) a zvýšenému riziku kardiovaskulárních problémů.

Zvýšení LDL (špatného) cholesterolu

Vysoká koncentrace inzulinu v organismu může narušit metabolismus lipidů (tuků) a následně vyvolat zvýšení hladin LDL (špatného) cholesterolu a snížení hladin HDL (dobrého) cholesterolu.

Onemocnění očí

Pokud se inzulinová rezistence neléčí, může vzniknout diabetes 2. typu, který souvisí s diabetickou retinopatií. Zvýšený obsah glukózy v krvi poškozuje cévy v sítnici a zapříčiňuje poruchy zraku.

Alzheimerova choroba

Inzulinová rezistence může souviset s Alzheimerovou chorobou. Chronicky zvýšené hladiny tohoto hormonu a zánětlivé procesy mohou narušit funkci mozku a přispět k akumulaci amyloidních plaků (shluků bílkovin ukládajících se v mozku), což zvyšuje riziko degenerace mozkové tkáně a vzniku tohoto onemocnění.

Jak se vyhnout inzulinové rezistenci?

Je důležité udržovat zdravou stravu bohatou na vyvážený příjem bílkovin, tuků a sacharidů. Strava by měla obsahovat vlákninu a minimum zpracovaných potravin s vysokým obsahem rafinovaného cukru. Pravidelná fyzická aktivita pomáhá zlepšit citlivost na inzulin a udržovat zdravou tělesnou hmotnost. Je také důležité pravidelně kontrolovat svůj zdravotní stav a v případě příznaků navštívit lékaře.

Koho se týká?

Ke vzniku inzulinové rezistence přispívá několik faktorů, které jsme popsali výše. Opatrní by měli být zejména lidé nad 45 let, u nichž se v rodině vyskytl diabetes 2. typu. Rizikové může být i sedavé zaměstnání, nedostatek pohybu a nezdravá strava. Ta souvisí s rychlejším přibíráním na váze a vede k nadváze nebo obezitě, což může způsobit celou řadu zdravotních problémů.

Závěr

Inzulinová rezistence je vážné onemocnění, ale dá se řešit. Důkladnou péčí o životní styl a pravidelnými lékařskými prohlídkami ji lze zvládnout. Navíc se vyhnete dalším zdravotním komplikacím a můžete vést plnohodnotný život.

Autor: Mgr. Petronela Misárová – bioložka

Zdroje: